Malé letní brigády (fotogalerie)

Protože už nám zbývalo v parčíku „Sejdeme se u vody“ jen několik dodělávek, dohodli jsme se po poslední velké brigádě v květnu, že v průběhu léta uděláme ještě dvě malé. Jenže když jsme v půlce července viděli, v jakém stavu ten náš parčík je, změnil se rázem program brigády z „dodělávání“ na „udržování“.

Přestože se celý plácek tvářil neutěšeně a zanedbaně, bylo to konzultované se zahradní architektkou i úřednicemi z životního prostředí – nově zasetou trávu jsme mohli posíct až byla jistota, že přijdou deštivé dny a v plochách, kde byly i vzrostlé plevely, jsou vyseté luční květiny a bylinky. Vždy je nutné je nechat vysemenit a může trvat dva až tři roky než to bude vypadat lépe. Takže jsme vytrhali plevel ze záhonů a z Lutína nám přijela výpomoc s křovinořezem, která prosekala i největší plevely v květnatých loukách. Po poledni se rozdělali oheň a baštili špekáčky. Bohužel nám do toho začalo pršet a stromy už nás nestačily chránit, tak jsme se postupně rozprchli. Jenže to by nebyl Řepčín, kdyby to zůstalo úplně nedodělané – po dešti se tři vytrvalci vrátili a záhony dopleli 🙂

Jak z textu vyplývá, „dodělávací“ brigády se posunuly a byly tak v létě celkem tři. Takže jsme na projektu strávili 5 velkých a 5 malých brigád. Uf.

V půlce srpna, dvě soboty za sebou jsme se u Mlýnského potoka zase potkali a opět v různém složení. Každý měl dovolenou jindy, takže často platilo, že kdo mohl jednou, nemohl podruhé a obráceně. Počasí v obou případech dopadlo dobře. Dokonce se na brigádě 10. srpna ukázaly dvě nové tváře, což jsme viděli velice rádi. Oba brigádníci přišli z Hejčína a jelikož jeden z nich se živí sečením trávy, domluvili jsme se a z parčíku udělal během pár hodin téměř výstavní dílo. Ostatní mezitím betonovali, armovali a ukládali valouny a valounky. Další ukládali žulové kostky a dodělávali vstup z parkoviště do finální podoby. Brigáda měla být opět cca do 13h, ale téměř všichni jsme tam byli asi do 16h a ti nejvytrvalejší ještě o pár hodin déle.

Poslední letní brigádu poznamenala malá účast. Sice jsme hned ke snídani dostali všichni domácí zákusky od sousedky-brigádnice, přesto nás ráno přepadly chmury, že to nestihneme. V půl jedenácté už se to na place zase hemžilo a byli jsme rádi za každého, kdo přišel byť jen na hodinku až dvě. Kolem oběda už naše řady zase prořídly, ale dřevěné cedule byly hotové, část mlatu také a počmáraná bouda byla nesrovnatelně čistší. Zbývajících pár lidí se pustilo do ohrádky popelnic s hmyzím hotelem, na kterém jsme pracovali ve velkém počtu už na podzim. Někteří byli sice členy vlastní rodiny přistiženi, že manuálně pracují a docela jim to jde, čímž si zřejmě zadělali na dlouhou řadu malých domácích brigádek, ale hlavně přicházelo i povzbuzení od kolemjdoucích, že se jim rýsující se výsledek moc líbí. Skončili jsme pro změnu podstatně později, ale stihli jsme to!

Těšíme se na slavnostní otevření 1. září. Díky moc všem, kteří přiložili ruku k dílu, kteří nás nenechali ve štychu, když jsme „volali o pomoc“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *